ukázka:
„Musí existovat jiný způsob, jak byste zachránila rodinu, než že obětujete nevinnost a vydáte se napospas nějakému gentlemanovi výměnou za peníze,“ přesvědčoval ji Caradon.
„Co sňatek? Jste milá, krásná mladá žena.“
Nemohla se vdát.
„Z jistých důvodů se vdát nemohu,“ ohradila se. „Každopádně být milenkou znamená víc než jen jít do postele za peníze. A být kurtizána je něco úplně jiného.“
„Ano?“ Na rtech mu opět hrál úsměv. „V jakém smyslu je kurtizána něco jiného?“
Přála si, aby se přestal usmívat, jako by mu připadala nesmírně zábavná. Nevěstilo to nic dobrého. Měl by vzdychat touhou po ní a slibovat modré z nebe. To měl podle matčiných memoárů ochránce dělat.
„No, vedli bychom podnětné rozhovory,“ nevzdávala se Sophie. „Byla bych velmi příjemná společnice. Dělala bych muži radost, učinila ho šťastným. A možná by mezi námi mohla vzniknout láska.“
„Láska,“ zopakoval vévoda.
Díval se na ni, jako by mu právě řekla, že je obloha zelená a vždycky měla takovou barvu. Pak zavrtěl hlavou. „Nemůžu vás nechat tohle udělat. Není to správné.“
Byl to vévoda. Nepředstavitelně bohatý. Neměl o tom ani ponětí!
V Sophii vřel vztek: „Jestli si myslíte, že je tak špatné, aby žena byla kurtizánou, proč jste tady?“
„Neřekl jsem, že je to špatné. Jen se to nehodí pro vás.“