Recenze: NOAH

Začněme tím nejzákladnějším: Noah mě bavil ještě víc než Callum.

A proč? Protože Callum, jakožto postava, pro mě byl více temnější, dominantnější, arogantnější.  Noah mi v porovnání s Callumem připadal, i se svými negativními stránkami, lidštější a milejší, a toho já si cením více.

Vím, že v době dark romancí, kdy se razí motto „čím větší bídák, tím lepší“, toto není úplně obvyklá preference, ale já to tak mám. I v životě jsem si našla hodného chlapa a vím, co vztah s laskavým člověkem znamená, proto si cením spíše klaďasů. Takže, to byl první bod, proč si mě Noah získal o fous víc.

Jasně, dokáže mě rozpálit badass guy, co svou drností boří zdi, o tom žádná. Ta počáteční tepavá přitažlivost, ten vzrušující adrenalin, to napětí a nebezpečí… Ale pokud si mám zvolit, laskavost a humor jsou u mě cennější. A především v knihách mi tyto faktory pomáhají víc vypnout a odprostit se od své pracovní rutiny. Noah tohle všechno nabízí. Má svou temnější, protivnější stránku, ale zároveň v něm cítíte lidskost, která vás nutí fandit mu od první do poslední stránky. Ať už to byly jizvy z letecké minulosti nebo suplující role otce, empatizovala jsem s ním.

Krom toho, že mi byl tedy Noah jako charakter sympatičtější, užila jsem si i příběh ještě víc než ten v prvním dílu (a to jsem si jedničku užila fakt fest!!). Ve dvojce mě nesmírně bavila dějová linka s matkou samoživitelkou a s jejími reálnými problémy a trápeními. Eleanor dokázala vystihnout tu každodenní dřinu, ty momenty zoufalství i malých vítězství, které zažívá každá žena v této situaci.

A stejně tak si mě hlavní hrdinka získávala svou silnou povahou, kdy se všem potížím stavěla čelem a s bradou vztyčenou. Obdivovala jsem ji a moc jsem jí přála každičký úspěch. Její odhodlání a nezlomnost mě inspirovaly a zároveň dojímaly, protože autorka nebagatelizovala její momenty slabosti. Právě v těch chvílích, kdy se Lily cítila na dně, ale přesto našla sílu vstát a bojovat dál, se ukazovala její skutečná osobnost.

Krom toho, Eleanor opět nezklamala s popisem životních událostí jednotlivých postav. Jak u Noaha, tak u Lily autorka vyprávěla dva protichůdné příběhy, které jste s nimi prožívali a v hlavě jste se jim snažili radit, pomáhat a nejednou jste jim také zanadávali. Jejich cesty byly tak rozdílné, a přesto se protnuly způsobem, který dával dokonalý smysl. Každá kapitola odhalovala další vrstvy jejich osobností, každý závan minulosti vám umožnil více chápat jejich opatrnost a nedůvěřivost.

Tolik emocí… tolik vášně a vzrušení… tolik křivd a vděku… v druhém dílu Černé vdovy bylo mnoho TOLIK a ničeho nebylo MOC. Děkuji za to a nemůžu se dočkat třetího dílu, ale nespěchejme na něj. Eleanor přeji, ať si pořádně a zaslouženě odpočine a vrátí se do třetího dějství plná energie. Kvalita jejího psaní si zaslouží čas a péči, a já jsem ochotná počkat si na další příběh jakkoli dlouho, protože vím, že čekání se rozhodně vyplatí.

Indy Sky