Knižní set českých autorek
| Kategorie: | Vánoce |
|---|---|
| Hmotnost: | 0.6 kg |
Chráním tě:
Luciin život poslední dobou připomíná horskou dráhu. Jen je tam mnohem víc těch „dolů“ než „nahoru“. Její sestra onemocněla roztroušenou sklerózou, a jelikož není na světě nic, co by Lucie pro svou milovanou Ivetku neudělala, začne jí nejen pomáhat s každodenním chodem domácnosti a starostí o dvě děti, ale brzy dospěje k zásadnímu rozhodnutí – musí co nejrychleji vydělat závratný obnos peněz na speciální přístroj, který sestřinu nemoc sice nevyléčí, ale alespoň zpomalí její průběh. Kývne proto na první lukrativní nabídku, která jí přijde do cesty, a ocitne se v Itálii jako vychovatelka v rodině se třemi dětmi, které nedávno přišly o maminku. To, co se zprvu zdá jako rozptýlení od vlastního útrpného osudu, se brzy promění v ještě větší kolotoč, než by si Lucie dokázala představit. Zvlášť když jí do života vstoupí horkokrevný Stefano a přinese s sebou nejen překvapující vášeň, ale i záplavu nečekaných komplikací…
Tatér:
Měla jsem vše. Peníze, přátele a dokonalého snoubence, s nímž jsem měla prožít pohádkový život. Nakonec stačily tři dny, aby to bylo všechno pryč. Teď trčím v Brooklynu s nejprotivnějším tatérem na světě a snažím se dát si život opět dohromady. Jen by to šlo podstatně líp, kdyby se do toho nemotali šílení ex, moje úžasná matinka a v neposlední řadě emoční zhroucení, při kterém jsem si oholila část hlavy. Vážně, na co jsem myslela?!
Nenechte si ujít tuto jízdu plnou sarkasmu a uštěpačných poznámek!
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.
Knihy jsem si zamilovala někdy ve dvanácti letech díky autorce Meg Cabotové a její sérii o Princezně Mie. Následovaly první pokusy o psaní v rámci střední školy, kde jsem na hodinách češtiny
musela psát různé povídky a fejetony. Měla jsme skvělou učitelku, která mě ve psaní podporovala a
povzbuzovala, ale i tak jsem si nedokázala představit, že bych ze sebe dokázala vyplodit víc jak pár
stránek. To přišlo až o několik let později. Byla jsem na divadelním představení, které mělo být o
lásce, ale přitom tam na sebe herečtí manželé hodinu a půl křičeli. Byla jsem z toho tak rozčarovaná,
že jsem se rozhodla zkusit napsat vlastní příběh, který by skutečně o lásce byl. A tímto způsobem píšu
dodnes. Vždy když čtu nějaký příběh nebo se koukám na film, nejvíc inspirace mi chodí, poté co tam
jsou špatné pasáže, které mě vytáčejí. A ta zakomponovaná erotika? S tou je přece všechno lepší…
